Proslulá indiánská legenda kmene Sateré-Maué praví o původu guarany toto: zlověstný bůh vylákal lidské dítě do džungle a tam ho zabil. Dobrý bůh se rozhodl truchlící vesničany utěšit darem - guaranou. Levé oko mrtvého dítěte zasadil do pralesa, kde začala růst její divoká odrůda, a pravé oko do vesnice, kde vyklíčilo a přineslo plody, podobné lidskému oku.

Ve skutečném indiánském světě je guarana od nepaměti velkým pomocníkem - historicky ji původní obyvatelé džungle užívali pro bystrou mysl, energii a fyzickou sílu a k utišení pocitu hladu, nejčastěji před lovem a bojem. Své místo měla ale guarana vždy i v jejich lékárničce jako účinná medicína na bolest hlavy a problémy zažívacího traktu. A oblíbili si také její afrodiziakální účinky.

Při tradičním zpracování se z plodů guarany loupou semena, ty se hodiny praží a následně v pytlích protřepávají tak dlouho, dokud se od nich neoddělí skořápka. Pak je indiáni rozdrtí na prášek, z něhož připravují nápoj anebo pastu pro výrobu speciálních tyčinek. Ty buď uchovávají pro další zpracování (v této formě jsou účinky guarany trvanlivější) anebo kouří.