Indiánský příběh vilcacory

Amazonští léčitelé se obracejí k vilcacoře odnepaměti a vděčí jí za mnoho uzdravených pacientů, potýkají-cích se i s onemocněními, které patří k těm nejvážnějším. Ordinují speciální 21 denní kúry, během nichž se drží přísná dieta a od rána do večera popíjí právě tento nápoj. K léčbě každého orgánu připravují unikátní recepturu, kde účinky vilcacory podporují další mocné amazonské rostliny.

Léčebná síla vilcacory se ukrývá v kůře kmenů. Indiáni ji odsekávají mačetou tak, aby strom nijak nepoškodili a ten mohl i nadále plnit svoji funkci uprostřed deštného pralesa.

Vilcacora je doma v celé Amazonii, od Peru přes Ekvádor, po Brazílii a další krajiny. Všude tam obrůstá stromy známá velká liána s oválnými lístky a se záchytnými zahnutými trny připomínající drápky. 

Odtud pochází jedno z jejích jmen “uňa de gato” - “kočičí dráp”.

Vilcacora posiluje imunitní systém a má adaptogenní, protizánětlivé, antivirové a antibakteriální účinky. Pomáhá odvádět toxiny z těla a podporuje regeneraci organizmu. Blahodárně působí i při problémech s klouby a s trávením. Doporučuje se užívat také preventivně, zejména kuřákům a lidem se špatnou životosprávou.

Domorodí obyvatelé Amazonie připravují nápoj z kůry, naporcované na “vlásky”. 20g omyjí, očistí, vloží do 1 litru vody a přivedou k varu. Nádobu poté odstaví, nechají po celou noc odstát a - ráno je nápoj připravený ke konzumaci. Tento způsob přípravy považují indiáni za nejefektivnější, vařením se totiž naruší dřevité buňky a následným nabobtnáním uvolní všechny blahodárné látky.

Pokud si pořídíte vilcacoru v podobě sušeného prášku, který je u nás dostupnější, doporučujeme postupovat podobně, tedy dát přípravě potřebnou péči. Do 0,5 l vody vsypte 2 kávové lžičky prášku, 5 minut vařte, nechejte přes noc vychladnout, ráno nápoj sceďte a vypijte. Ani příprava a konzumace “za studena” není špatně, jen takto není využitý veškerý potenciál, který v sobě tato posvátná rostlina ukrývá. Ten, pro koho je chuť vilcacory příliš náročná, může nápoj dochutit citrónem a medem.

O odhalení cenných vlastností Uncaria tomentosa a jejich šíření mimo hranice Peru se zasloužil polský misionář a zároveň velký fytoterapeut, salezián žijící v Peru, páter Edmund Szeliga (1910-2005). Rostlinu nazval wielka kora (velká kůra). 

Od té doby ji vědci intenzivně zkoumají - studie dokazují její účinky na očistu organizmu od virů a bakterií a dokonce působení proti rakovině.